Velký počet řezných ran na vrcholu kmínku může zcela jednoznačně signalizovat, že uvnitř kmínku může docházet k negativním aktivitám.

Co signalizuje stav kmínku ve vztahu k ESCA?

Velký počet řezných ran na vrcholu kmínku (obrázek 1) může zcela jednoznačně signalizovat, že uvnitř kmínku může docházet k negativním aktivitám.

Obrázek 1 - Velký počet řezných ran na vrcholu kmínku.

V místě řezů může docházet k prosychání dřeva a tím pádem k omezení nebo úplnému přerušení vodivých pletiv (dřeva). Ovlivní to potom zásobování vodou a živinami a může docházet i k úhynu celého keře. Druhou možností je potom napadení houbovými patogeny, které souvisí s chorobou ESCA (obrázek 2).

Obrázek 2 - Prosychání dřeva a poškození dřeva houbovými patogeny.

Pro patogeny způsobující ESCA nejčastěji platí pravidlo, že nejdříve dochází ke kolonizaci houbami Phaeomoniella chlamydospora (Pch) a Phaeoacremonium minimum (Pmi) a teprve následně k infekci prostřednictvím Fomitiporia mediterranea (Fmi).

Fomitiporia mediterranea (Fmi) je houba s  vysokou lignolytickou aktivitou a schopností plně rozložit dřevní pletiva a způsobuje ve dřevě „bílou hnilobu“. Bílá hniloba se projevuje jako bílá až žlutá měkká hniloba a způsobuje degradaci ligninu.

V souvislosti s chorobou ESCA se definují různé typy nekróz, které je možné na dřevě najít. Jedná se o a) černou tečkovitou nekrózu, b) centrální nekróza, c) sektorová nekróza, d) smíšená nekróza, která je kombinací centrální a sektorové nekrózy, e) bílá hniloba. Obrázek 3 potom ukazuje kombinaci centrální nekrózy a také bílé hniloby. Naznačuje to velmi významné napadení kmínku houbovými patogeny spojenými s chorobou ESCA.

Obrázek 3 - Příznaky poškození všemi houbovými patogeny na řezu kmínkem.

Další řez kmínkem potom jenom potvrzuje velmi silné napadení chorobou ESCA. Obrázky 4 a 5 ukazují bílou hnilobu ve středové části kmínku. Obrázek 6 potom totální zničení na patě kmínku. Dochází ke zřetelnému trouchnivění dřeva.

  
Obrázek 4 - Bílá hniloba v celém kmínku.          Obrázek 5 - Detail na bílou hnilobu uprostřed kmínku.

Je proto zcela zřejmé, že tento keř už není možné žádným způsobem zachránit. Keř je totálně zničený. Není možné zmlazení kmínku, protože zničení dřeva je patrné i na patě kmínku. Takový keř je třeba co nejdříve odstranit z vinice a spálit. Pokud by bylo patrné poškození i na podnožové části bylo by patrně nejvhodnější i zbytek keře vykopat. Jestliže totiž silně napadená část keře zůstane ve vinici, bude dřevo dále trouchnivět a mohou se uvolňovat spory houbových patogenů a šířit se ve vinici.

Obrázek 6 - Totální zničení dřeva na patě kmínku.

Při řezu je proto třeba maximálně snížit počet řezných ran do starého dřeva. Svůj význam mají v tomto směru i dobře provedené zelené práce, protože obrost ponechaný na kmínku a vrcholu kmínku, vede právě k velkému počtu řezných ran.

Jakmile začne na vrcholu kmínku přibývat řezných ran, je nejvhodnější tuto část odstranit. V následujícím postupu se je potom možné za cenu jedné velké řezné rány zbavit velkého počtu potenciálních vstupních míst pro houbové patogeny.

Obrázek 7 potom ukazuje postup revitalizace kmínku. Na kmínku je patrný letorost, který může sloužit jako základ „čistého řezu“ bez velkých řezných ran. Pro letorost nebo čípek je třeba vybrat takový, který je dobře napojený na neporušená vodivá pletiva. Pod tímto letorostem by pokud možno, neměly být žádné rány nebo poškození kmínku.  Obrázky 8 a 9 naznačují podíl starého dřeva nad novým letorostem.

 
Obrázek 7 - Odstranění vrcholové části kmínku.

    
Obrázek 8 - Ponechání vhodně postaveného letorostu na keři.
Obrázek 9 - Ponechání části dřeva nad letorostem.

Při řezu je třeba dbát na prevenci proti prosychání a přerušení vodivých pletiv.  Z pohledu zacelení řezných ran platí pravidlo, že při řezu je vhodné ponechat 2,5 násobek tloušťky kmínku nad novým letorostem. V suchých ročnících 2018 a 2019 se ukázalo, že bude třeba ponechat část dřeva v délce i 20 cm. V suchých ročnících totiž docházelo k vysychání dřeva a praskání dřeva. V případě, že by za letorostem, na který se kmínek sesazuje, zůstala pouze malá část dřeva, mohlo by dojít k prasknutí kmínku až pod tento letorost. Celé zmlazení kmínku by potom nemělo žádný význam a muselo by dojít k sesazení na letorost, který by vyrašil v blízkosti paty kmínku.  Tuto část dřeva, která postupně proschne je potom možné ve druhém nebo třetím roce po revitalizaci odstranit. Tím, že se odstranění provede v proschlé části, nebude již dřevo hlouběji prosychat. Tyto řezy je velmi vhodné ošetřit přípravky k zacelení řezných ran.

Na takto revitalizovaných keřích je potom možné začít aplikovat zimní řez se snížením počtu řezných ran do starého dřeva. Řez by měl co nejjednodušší a pokud možné pracovat pouze s jednoletým a dvouletým dřevem.

Zdroj: prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.