Ozelenění, stres a výživa dusíkem - BS vinařské potřeby
Cílem ozelenění vinic je zlepšovat výživu révy vinné dusíkem a také obsah humusu.
Cílem ozelenění vinic je zlepšovat výživu révy vinné dusíkem a také obsah humusu. Současně s rozkladem organických zbytků a procesem mineralizace, probíhá v půdě také humifikace.
Proces humifikace je velmi důležitý pro dlouhodobou úrodnost půdy. Zbytky rostlin a živočichů v půdě a aplikovaná organická hnojiva mohou představovat zdroj humusu v půdě. Humus je soubor organických látek v půdě, které pochází z odumřelých zbytků rostlin, živočichů a mikroorganismů. Největší podíl dusíku v půdě potom představuje organicky vázaný dusík. Prostřednictvím mineralizace jsou organické sloučeniny přeměňované na anorganické sloučeniny, které mohou být přijímané kořenovým systémem rostlin.
Z pohledu mineralizace proto není vhodné využívat monokulturu určitých druhů v ozelenění, ale kombinovat více druhů z různých čeledí. Velmi přínosné je využívat druhy z čeledi bobovité, čímž dochází k podpoře mineralizace.
Rozklad organické hmoty představuje dobrý zdroj živin, zejména dusíku pro rostliny. Organická hmota také často působí jako chelatační složku, která pomáhá mobilizovat mikroprvky, které mohou být jinak obtížně přijatelné rostlinami.
Cestou jak výrazně zlepšovat půdní vlastnosti a výživu révy je krátkodobé ozelenění a především ozelenění přes zimu. Srážky v posledních dnech vytvořily příznivé podmínky pro výsev ozeleňovacích směsí určených pro krátkodobé ozelenění přes zimu.
U ozelenění přes zimu převyšují výhody velmi výrazně možné nevýhody. Zelená hmota je především významným zdrojem dusíku a také ostatních živin. Tyto živiny také využívá v době, kdy je již většinou nepřijímá réva vinná, a proto také nepředstavuje konkurenci. Příjem živin kořenovým systémem révy vinné postupně ustává kolem zaměkání bobulí. Ozelenění přes zimu se však většinou vysévá v polovině srpna, to znamená v době, když již révě vinné nekonkuruje. Živiny, které jsou proto ve viniční půdě k dispozici, využívají rostliny v ozelenění. Tyto živiny jsou ukládané v zelené hmotě těchto rostlin a dá se proto říci, že představují zásobárnu živin.
Důkazem je graf na obrázku 1 podle Karla Bauera, kde je naznačené, že ozelenění přes zimu představuje takový zdroj dusíku, který může pokrývat potřebu révy vinné během vegetace. Ozelenění přes zimu proto může být považované za přirozený a ekologický zdroj dusíku. Není zde také zároveň nezbytné, aby byly ve směsi přítomné rostliny z čeledi bobovité, které mají schopnost poutat vzdušný dusík.
Do směsí pro ozelenění se využívají přezimující i nepřezimující druhy rostlin. U nepřezimujících druhů je vhodné, aby se jednalo o rostliny bujně rostoucí, aby do zimy vytvořily dostatek zelené hmoty.
Ve směsích se využívají především druhy z čeledí brukvovité a bobovité. Z lipnicovitých je nejpoužívanější žito. Ozimé obiloviny jsou vhodné především z toho důvodu, že dobře vzchází a vytváří rychlý pokryv půdy. Omezují tím proto zásadním způsobem erozi.
Zdroj: Pavel Pavloušek